ASTROFOTOGRAFIE

Zbyněk Vraštil



Filtr Lumicon DeepSky

Když jsem začal fotografovat v primárním ohnisku, zjistil jsem, že za dobrých podmínek mohu na svém obvyklém stanovišti s dalekohledem o světelnosti f/5 můžu natáhnou expozici maximálně na zhruba 45 minut (na film Fuji Provia 400). A to ještě pro objekt v blízkosti nadhlavníku. Po této době už začíná světelné znečištění přesvěcovat slabé partie mlhovin nebo galaxií. U objektů, které nevystupují tak vysoko nad obzor je situace ještě horší.

Proto jsem se rozhodl koupit si LPR (light pollution reduction) filtr. LPR filtry obecně blokují vlnové délky, na nichž svítí sodíkové a rtuťové výbojky, které přestavují naprostou většinu umělého osvětlení. Naopak mají vysokou propustnost v okolí vlnových délek, na kterých vyzařují emisní a planetární mlhoviny (H-alfa, H-beta, OIII). Na rozdíl od UHC (ultra-high contrast) filtrů propouštějí obvykle širší pásmo vlnových délek v okolí zmíněných spektrálních čar (jinými slovy, propouští více světla) a proto jsou pro fotografické účely vhodnější. UHC filtry jsou primárně určeny pro vizuální pozorování.

Moje volba padla na filtr Lumicon DeepSky. Spektrální propustnost filtru je na následujícím obrázku.

Obrázek pochází z článku Výsledky měření astronomických filtrů - filtry pro deepsky Přístrojové a optické sekce České astronomické společnosti. V článku je srovnání celé řady různých filtrů pro fotografické i pozorovací účely.

Musím říct, že s výsledky filtru jsem velice spokojen. Zatím jsem zkoušel nejdelší expozici o délce 75 minut (mlhovina California) a věřím, že by bylo možné expozici klidně protáhnout i na 90 nebo i 120 minut. Filtr ovšem značně změní barevné podání snímku - celý snímek je do červena. Proto jsem filtr zatím používal jen focení emisních mlhovin, které jsou tak jako tak červené. Při vhodné příležitosti se chystám vyzkoušet jeho efektivitu na objekt se spojitým spektrem (galaxie). Pokud bude dostatečné naexponování i slabých částí galaxie, budu jej asi používat ve stylu "jedna kratší expozice bez filtru pro barvy a víc delších filtrovaných expozic pro jasovou složku".

Následující dva obrázky ukazují efekt filtru v praxi. Jde o výřezy 1:1 dvou nijak neupravovaných skenů z filmu známého regionu v okolí hvězdy Alnitak. První snímek je nefiltrovaná 40ti minutová expozice. Druhý snímek je 45ti minutová expozice přes Lumicon DS. Dobře ilustrují výhody i nevýhody filtru. Zatímco první snímek je na hranicích možností a další prodloužení expozice by výsledek jen zhoršilo, filtrovaný snímek by se klidně dal natáhnou na dvojnásobek.

H-alfa emisní mlhovina IC 434 (za koněm) není filtrem nijak zeslabena a naopak má mnohem větší kontrast. Naopak malou reflexní mlhovinu NGC 2023 filtr o nějaké světlo "ošidil" - je naexponovaná méně a barevné podání není korektní. Takže závěr je, že filtr umožňuje (a v případě neemisních objektů vyžaduje) výrazné prodloužení expozice. Jeho přínos při fotografování emisních objektů je bez diskuze. V případě neemisních to budu muset ještě vyzkoušet a zkusit natáhnou expozici na maximum - abych ověřil, že i na objektu se spojitým spektrem nakonec získám víc detailů, byť za cenu delšího stráveného času.

Filtr je vybaven standardním závitem M48x0.75. V dalekohledu jsem ho šrouboval nejdřív na k tomu určený závit v OAG MiniTracker, nyní už na závit koma korektoru. Pomocí vhodné redukce jej lze našroubovat i před menší teleobjektiv. Nelze jej však použít na širokoúhlém objektivu. To proto, že jde o interferenční filtr a pracuje správně jen pokud do něj paprsky vstupují pod malým úhlem (kolmo nebo skoro kolmo).


Zpět na hlavní stránku