ASTROFOTOGRAFIE

Zbyněk Vraštil



Mimoosový hledáček OAG MiniTracker

Dokud jsem zkoušel jen focení přes teleobjektiv, připevněný na dalekohledu, pointoval jsem přímo přes dalekohled. Když jsem chtěl začít s focením v primárním ohnisku mého Newtonu, musel jsem nějak vyřešit jeho pointaci. V zásadě jsou dvě možnosti - paralelní pointační dalekohled a mimoosový hledáček. Protože fotím dlouhé expozice na film (v řádu desítek minut), pointační dalekohled jsem zavrhl. Pointovat zrcadlový dalekohled paralelně připevněným refraktorem je možné jen po krátkou dobu (méně než 20 minut). Potom se už vlivem deformací tubusu, pohybu primárního zrcadla apod. oba dalekohledy "rozosí" natolik, že výsledný snímek bude pointovách chybně. To nevadí při focení digitálním fotoaparátem nebo kamerou, kde se obvykle dělá velké množství relativně krátkých expozic. Při focení na film to ale použitelné není.

Zbýval mimoosový hledáček (anglicky Off-axis Guider, OAG). Ten se připevňuje mezi dalekohled a fotoaparát a pomocí malého eliptického zrcátka odvádí část světelného svazku do kolmé pointační okulárové šachty. Zrcátko dobře udělaného mimoosového hledáčku je natolik bokem, že film nestíní. Výhoda je zřejmá - tentýž dalekohled je použit k focení i pointaci, takže je pointace velmi přesná po libovolně dlouhou dobu. Navíc je poměrně malý a lehký. Proto nezatěžuje montáž a není nutné přidávat další protizávaží.

Nevýhody tu jsou samozřejmě také a to docela podstatné. Prvním je, že obraz hvězdy je tak daleko od optické osy dalekohledu, že trpí výraznou komou. Druhá nevýhoda je malý prostor k nalezení pointační hvězdy. Celým hledáčkem jde otáčet kolem osy a eliptické zrcátko jde naklánět. I tak ale někdy bývá dost problém najít dostatečně jasnou hvězdu, na kterou by se dalo pointovat (hlavně u objektů mimo galaktickou rovinu).

Hlavní nevýhoda však spočívá v tom, že hledáček se musí vlézt před fotoaparát, který tak posune o 4-5 cm. U většiny komerčně prodávaných dalekohledů se pak fotoaparát dostane tak daleko, že už není možné zaostřit. To byl i můj případ. Řešení jsou dvě - výměna okulárového výtahu za nižší a zkrácení tubusu dalekohledu. Druhá možnost se mi vůbec nelíbila, tak jsem hledal vhodné řešení s okulárovým výtahem. To jsem nalezl u mimoosových hledáčků americké firmy Taurus Technologies. Ta kromě výborných hledáčků OAG Tracker III a OAG MiniTracker nabízí také nízkoprofilový adaptér pro dalekohledy Newtonovy konstrukce, má pouze pár milimetrů a nahrazuje původní okulárový výtah. Z finančních důvodů jsem se rozhodl pro MiniTracker, který je asi třikrát levnější a o pár milimetrů nižší. Cena MiniTrackeru s příslušenstvím (adaptér pro fotoaparát, přípravek pro parfokalizaci okuláru) a nízkoprofilového adaptéru byla $260 i s poštovným. K tomu je pak třeba připočíst české DPH, které zaplatíte na vyclívací poště. Celkem mě to při tehdejších kurzech přišlo asi na sedm a půl tisíce.

Jako první jsem vyměnil starý (dosti mizerný) hřebenový okulárový výtah za nízkoprofilový adaptér. To je vlastně jen závit s aretačním šroubkem, připevněný na tubusu, do kterého se šroubuje profilovaná plastová "trubka". Na tu se pak nasadí samotný hledáček. Otáčením celého kusu se celá soustava šroubuje dovnitř nebo ven a tím se i ostří. To je sice značně nepohodlné, zejména pro vizuální použití, ale na druhou stranu to umožňuje extrémně přesné a opakovatelné zaostření (žádná vůle v horizontálním směru, jedna celá otočka posune rovinu filmu o milimetr). Protože dalekohled používám z 90% pro focení, beru to jako jednoznačnou výhodu a levnou alternativu k přesným okulárovým výtahům typu Crayford).

Samotný hledáček v originální podobě vypadá následovně:

Čtyři šroubky v dolní části umožňují hledáček na adaptéru povolit a volně s ním otáčet při hledání pointační hvězdy, aniž by bylo nebezpečí, že spadne. Velký "knoflík" slouží k naklánění eliptického zrcátka opět při hledání a vystředění pointační hvězdy. Z boku hledáčku vystupuje pointační šachta. Jde o standardní rozměr 1.25". Do ní se zasouvá dlouhoohniskový okulár (při hledání pointační hvězdy) a pointační okulár, popř. autoguider (při pointaci). Ostří se opět šroubováním (obvykle mívám trvale zaostřeno pro autoguider, dlouhoohniskový okulár při hledání hvězdy pro pointaci ostřím pouze zasunutím a aretací). Na horní stranu se připojuje buď fotoaparát (přes T-2 adaptér na snímku, přichycený dvěma šroubky) nebo přípravek, umožňující jak vyhledání objektu, tak zaostřování (viz dále).

Originální adaptér pro fotoaparát má z jedné strany T-2 závit a z druhé filtrový závit M48x1 pro připojení filtru. Jak vypadá adaptér s filtrem i fotoaparátem je vidět na následující fotce:

Původní adaptér má dvě velké nevýhody. Za prvé k němu není možné připevnit koma korektor a za druhé není možné změnit orientaci fotoaparátu jiným způsobem, než že se hodinářským šroubováčkem povolí malé šroubky na T-kroužku, foťákem se otočí do požadované polohy a pak se opět dotáhnou. Obě nevýhody vyřešila výroba nového adaptéru.

Mimoosové hledáčky od Taurusu velmi usnadňují přesné zaostření pomocí parfokalizovaného okuláru. U MiniTrackeru to umožnuje adaptér se stupnicí, na fotce vlevo. Upevňuje se na hledáček dvěma šroubky místo fotoaparátu.

Vlastní parfokalizace je poměrně snadná. Zaostříte fotoaparát co nejpřesněji. Vyměníte fotoaparát za přípravek a vložíte do něj krátkoohniskový okulár. Já používám 4mm Plössl (krátká ohnisková vzdálenost je nutná, aby potlačila schopnost oka přizpůsobit se nepřesnému zaostření). Pak šroubováním v přípravku zaostříte okulárem. Označíte si polohu na stupnici. Když pak budete chtít znovu zaostřit fotoaparát, prostě zaostříte okulárem ve stejné pozici a vyměníte jej za fotoaparát.

Pro dosažení maximální přesnosti je dobré pootočit přípravkem o pár dílků zpátky a udělat sérii testovacích expozic s tím, že před každou expozicí posunete okulár o o dva-tři dílky na stupnici a znovu zaostříte. Jeden dílek odpovídá 0,025mm, takže přesnost je velmi vysoká. Jakmile máte jednou nalezenou přesnou polohu na stupnici, není problém přesné zaostření kdykoliv zopakovat.

Po zakoupení koma korektoru jsem zjistil nemilou věc - jednak to, že korektor k adaptéru fotoaparátu vůbec nejde přišroubovat a i kdyby šel, tak se do hledáčku nevejde kvůli eliptickému zrcátku. Nezbylo než vyrobit nový adapér (na předchozím obrázku vpravo). Fotoaparát s korektorem a filtrem vypadá následovně.

Adaptér, který mi vysoustružil tátův známý v Meoptě, je tvarově založený na zaostřovacím přípravku. Destička se připevňuje dvěma šroubky (ze sady náhradních, které jsem dostal k MiniTrackeru). Do ní je vlepena trubka s aretačním šroubkem o vnitřním průměru 2". Do ní se zasouvá fotoaparát s korektorem. Celé je to uděláno tak, aby korektor (s filtrem) skončily těsně nad eliptickým zrcátkem. Odsunutí fotoaparátu dále od dalekohledu naštěstí částečně vykompenzovalo posunutí ohniskové roviny korektorem. Rezerva v zaostření je teď asi 5mm (předtím byla asi 15-20mm).

Po povolení aretačního šroubku je možné s fotoaparátem volně otáčet, takže už není problém nastavit vhodnou orientaci a kompozici i poté, co už byla nalezena pointační hvězda. Celá sestava (z pohledu do pointační šachty) je ukázána na posledním obrázku.


Zpět na hlavní stránku