Po dalších dvou letech jsem opět zamířil na Bublinku. Minulá fotka byla poněkud degradovaná silným rosením optiky, kvůli kterému jsem musel hodně snímků vyhodit. Tentokrát byly podmínky lepší, tak jsem chtěl vytěžit z delší podzimní noci co to dá.
Místo svého obvyklého stanoviště v Rajhradské pahorkatině jsem tentokrát fotil u rodičů na zahradě ve Veselíčku, na okraji Oderských vrchů. Noc byla hezká, vlhkost na podzimní poměry snesitelná a teplota kolem 6 stupňů. Východní vítr byl občas silnější než by se mi líbilo, ale zahrada je docela chráněná stromy, takže se to na výsledku příliš neprojevilo.
Samotné focení včetně přeložení montáže kolem půlnoci probíhalo bez větších problémů až do čtyř ráno, kdy už se mlhovina přesunula na světlejší část oblohy směrem k Olomouci. Celkových skoro šest hodiny expozice vypadalo slibně.
Příběh se zdramatizoval v neděli večer, kdy jsem snímky přesouval do počítače. Po asi třech snímcích se čtečka odpojila (kvůli špatnému kontaktu) a po dalším připojení už karta nešla přečíst. Nakonec všechno dopadlo dobře, za což patří můj veliký dík kolegovi Pavlovi Černohorskému, který fotky z karty dokázal vytáhnout a tím i zachránit tento snímek.
