Večer pátého července se trochu nečekaně vyjasnilo, děti dobře usnuly a tak jsem narychlo vyjel fotit. Kamarád, který se mnou obvykle jezdí tentokrát vynechal z důvodu narození potomka a tak jsem jel sám. Když jsem dojel do Džbánic k prasečáku, kde v poslední době fotím, překvapila mě vcelku zatažená obloha. Ukázalo se ale, že jsem jen dojel okraj ustupující oblačnosti a do půl hodiny se úplně vyjasnilo.
Noc byla klidná, prasata se patrně potkaly s osudem u řezníka, protože celou noc bylo místo obvyklého kvičení a chrochtání naprosté ticho. Bylo mi jich trochu líto.
Protože jsem vyjel bez přípravy, rozhodl jsem se fotit Srpkovou mlhovinu, kterou ještě nemám, a která je snadno k nalezení a není třeba vymýšlet složitou kompozici. Času v létě není nazbyt, opravdová tma je sotva tři hodiny.
Focení proběhlo bez zvláštních příhod a v pohodě. O půl třetí začala obloha světlat, tak jsem se sbalil a se dvěma a půl hodinami expozice jsem se vydal domů.
Snímek se celkem povedl, 16ti minutové subexpozice pěkně zobrazily slabé mlhoviny v pozadí, které pokrývají celé souhvězdí Labutě a které dávají snímku celkový červený nádech. Mlhovina leží na pozadí Mléčné dráhy, tomu odpovídá počet hvězd v pozadí.